Ruční výroba papíru Papír byl vyráběn zpočátku ze lněného či bavlněného odpadu. S narůstající spotřebou papíru bylo ale zapotřebí hledat i nové technologie. To vedlo třeba k využití pilin, slámy nebo starého papíru. Výroba: nabírání papíroviny z kádě na čerpací formu. Původní čerpací formu utvářel laťový rám, který byl vyztužený žebry, na kterých byly upevněny tzv. štěpky. Forma měla dvě části. Síto a snímatelný rám. Výškou tohoto rámu se řídila vrstva hadroviny (papíroviny) a papíru. Formu si papírník vyráběl sám, ale mohli ji také vyrábět tzv. formaři. Na ručním papíru se objevují stopy síta nazývané vergé (čti veržé) a filigrány (vodoznaky). Objevují se taktéž papíry beze stop síta na papíru a beze stop síta v průsvitu. Síto bývalo velice husté. Tento papír se nazýval velin.

Moderní výroba papíru Materiál, který se používá pro výrobu papíru, je nejprve převeden do celulózy, která je koncentrovanou směsí vláken rozptýlených v kapalině. Mnoho z těchto vláken je vyrobeno z přírodních zdrojů jako např. z textilu nebo ze dřeva. Tento proces vyžaduje několikeré promývání a homogenizaci. Proto je náročný na spotřebu vody. Vlákna se vylouhují v kyselém či alkalickém prostředí.

Příprava Vláknina se upravuje dle typu vyráběného papíru mechanicky nebo chemicky. Machanická úprava: mletí, vláknina se ve vodní suspenzi mele pravidelně v diskových mlýnech. Pro měkké savé papíry se vláknina mele krátce, ale pro tukotěsné papíry (náhrada pergamenu)je stupeň mletí velmi vysoký. Chemická úprava: do vlákniny se přidává kationický škrob (pro zvýšení pevnosti papíru), barvy, klížidlo (proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu), plniva - kaolin nebo uhličitan vápenatý (odstranění průsvitnosti papíru), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti), a další chemické prostředky.

Papírenský stroj Mokrá část: vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto, kde dochází k odvodnění vlákniny tak, aby se vlákna usazovala na povrchu síta a voda protékala do sběrné vany. Voda se potom může ze spodní strany síta odsát sacími skříněmi. Lisová část: papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části, kde se lisováním odstraní množství vody z papírového listu. Sušící část: protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, je papírový list sušen na válcích, které jsou vytápěny párou. Ve středu sušící části je pak umístěno natírací zařízení pro povrchové úpravy papíru. Na konci papírenského stroje tzv. kalandr. Jedná se o zvláštní lis, kde se papír povrchově uhlazuje, potom následuje navíječ, kde se papírový list navíjí do rolí anebo se řeže na příslušné velikosti formátů.

Formování do archu Směs celulózy se ředí vodou. Výsledkem je jemný neusazený kal tzv. suspenze. Tato zředěná suspenze se cedí přes pohybující se síto, v nekonečný pás papíroviny. Vodoznak může být vložen do papíru právě v této fázi procesu. Pohybující se pás papíru je stlačen a sušen do spojitého pásu papíru. V případě formového procesu, je celulóza nabrána do formy s drátově-sítovým základem. Vlákna jsou položená na sítu a nadbytečná voda je odceděna mimo. Nyní lze použít tlak na odstranění přebytečné vody. Papír je potom odebrán z formy, vlhký či suchý. Lze pokračovat v dalším zpracování. Většina hromadně vyráběného papíru se vyrábí použitím Fourdrinierova procesu pro vytvoření papírového listu. Po vysušení je spojitý list nařezán podélně a příčně na požadované formátové rozměry. Standardní rozměry archů jsou předepsané regulačními orgány Mezinárodní organizace pro standardizaci pod mezinárodním označením - ISO.

Další přísady Neupravený papír, který obsahuje stlačenou, usušenou celulózu, je velmi savý, Neposkytuje však dobrý povrch pro psaní a tisk. Proto je v papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou potom použity v povrchové vrstvě, které se říká - apretura. Přísady této apretury jsou polymery navrženy tak, aby poskytovaly lepší povrch pro tisk. Škroby, jako je například polyvinilacetát, jsou často používané, ale kolik je typů papíru, tolik typů apretur je použito. Povrchové vrstvy jsou hlazeny, aby se na papír mohlo lépe psát. Struktura neupraveného papíru je hrubá, proto se k dosažení větší hladkosti používají povrchové vrstvy, které sestávají z latexu či jiných pojiv i plnidel, jako jsou např. kaolin nebo uhličitan vápenatý. Lesklé, hedvábné a kamínkové papíry, jako je třeba časopisecký papír, se vyrábějí právě tímto způsobem. Lesklého efektu se dosáhne až na konci tiskového procesu. A to lakováním nebo laminováním. Není tedy přímo vlastností papíru. Jiné přísady se používají pro rozšíření různých vlastností papíru. Nejčastějšími z nich jsou tzv. optické zjasňovače, které dodávají papíru modrý odstín. Granitový papír je název papírové suroviny, která obsahuje jemná obarvená vlákna z látky či papíru.

Sušení papíru Papír se suší několikrát během výroby. Tento suchý papír je potom mnohem pevnější než papír vlhký, proto je lepší papír usušit a předejít tak jeho protržení což způsobí zastavení celé produkční linky.

Recyklace papíru Papír patří mezi recyklovatelné materiály. V Česku se na jeho třídění používá typ modrého kontejneru. Na označení papírových obalů vhodných k recyklaci se užívá standardní recyklační symbol s číslem uvnitř či s označením PAP dle normy ČSN 77 0052-2. Jedná se o vlnitou lepenku číslo 20, dále hladkou lepenku číslo 21 a papír číslo 22-39.

Papíry vhodné k recyklaci: Kancelářský papír Sešity Noviny Časopisy Reklamní letáky Krabice Kartony lepenka

Papíry nevhodné k recyklaci: mokré, mastné a znečištěné papíry, voskový a uhlový papír tzv. kopírák, použité papírové kapesníky, hygienické vložky, obvazy, obaly ze směsi papíru a jiného materiálu.